Vypsání návrhu na lázně má učinit lékař registrujícího poskytovatele, lékař ambulantního poskytovatele, který ji doporučil, nebo ošetřující lékař při hospitalizaci. Např. v lázeňské léčebně rehabilitační péči tedy platí, že v situaci, kdy lékař příslušné specializace podle vyhlášky č. 2/2015 Sb. o stanovení odborných kritérií a dalších náležitostí pro poskytování lázeňské léčebné rehabilitační péče, dojde k závěru, že má být tato péče indikována jako hrazená z veřejného zdravotního pojištění, vyplní pojištěnci i žádanku o její schválení. Z dikce tohoto ustanoveni pak plyne, že se nejedná o možnost, která je lékaři dána ke zvážení, nýbrž o povinnou součást poskytované péče. Nemělo by tak docházet k situacím, kdy je pojištěnec po indikaci příslušným ambulantním specialistou nucen pouze za účelem vyplnění žádanky navštívit registrujícího praktického lékaře.

Podání žádanky registrujícím praktickým lékařem zákon ale i nadále připouští, kdy nelze vyloučit situace, kdy se pojištenec sám takto rozhodne (např. z důvodu nutnosti doložení absence kontraindikací k lázeňské léčebné rehabilitační péči). V takovém případě má pak pochopitelně shodnou povinnost vystavit návrh právě registrující praktický lékař. Mělo by se však skutečně jednat o případy výjimečné, které nevznikly v důsledku neochoty ošetřujícího ambulantního specialisty k vystavení návrhu na lázeňskou léčebnou rehabilitační péči. Je na místě uvést, že případnou existenci obecných kontraindikaci je zdravotní pojišťovna oprávněna u praktického lékaře ověřit i v průběhu řízení o nároku pojištěnce a skutečnost, že tuto informaci nemá k dispozici poskytovatel ambulantních služeb, tak sama o sobě nemůže být důvodem, pro který odmítne žádanku vystavit.